Informace k zápisům v Seznamu soudních tlumočníků a překladatelů
V souvislosti se zprovozněním nového seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů Ministerstvo spravedlnosti oznamuje, že ve smyslu přechodných ustanovení zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích
- jsou tlumočníci jmenovaní podle předchozí právní úpravy (zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících) vedeni v novém seznamu samostatně jako soudní tlumočníci a jako soudní překladatelé, ledaže v době od 1. 1. 2021 oznámili ministerstvu ukončení některé z těchto činností a jsou proto vedeni v novém seznamu pouze jako soudní tlumočník nebo jako soudní překladatel
- jsou tlumočníci jmenovaní podle předchozí právní úpravy (zákona č. 36/1967 Sb.) vedeni v novém seznamu jako soudní tlumočníci, resp. soudní překladatelé pro jazyk nebo jazyky, pro které byli jmenováni, bez vyznačení specializace uvedené v dosavadní evidenci znalců a tlumočníků.
Přechodné ustanovení obsažené v § 44 odst. 2 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, upravuje tzv. dočasný, nejvýše pětiletý zápis tlumočníků a překladatelů do nového seznamu pro „stejný jazyk“, pro jaký byli zapsáni podle zákona č. 36/1967 Sb. Citované ustanovení poskytuje garanci dočasného trvání tlumočnického, resp. překladatelského oprávnění pouze ve vztahu k jazyku, pro který byl tlumočník na základě licenčního řízení jmenován. Z přechodného ustanovení nelze dovodit (v porovnání s obdobnou úpravou obsaženou v zákoně č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech) nárok na kontinuitu zápisu tlumočníkem zvolené specializace. Existence dočasného tlumočnického a překladatelského oprávnění se tedy ze zákona váže výlučně k zapsanému jazyku, resp. jazykům, nikoliv k zapsané specializaci.
To je mimo jiné odrazem skutečnosti, že v době platnosti předchozí právní úpravy chybělo koncepční pojetí specializací tlumočnické činnosti, které vedlo k věcné a formulační roztříštěnosti zapisovaných specializací a k rozdílnému přístupu k jejich zapisování v závislosti na praxi správních úseků jednotlivých krajských soudů. Specializace byly evidovány u pouhé desetiny tlumočníků, často bez jakékoliv vypovídací hodnoty, např. výrazem „všeobecně“. Zápisy konkrétních oblastí, např. „ekonomie“ či „právo“ mohly zadavatelům v určitém ohledu usnadnit výběr tlumočníka, zároveň však většinou tlumočnické obce byly negativně vnímány jako nepodložený konkurenční prvek, když je zřejmé, že i tlumočníci bez zapsané specializace jsou způsobilí v uvedených oblastech kvalitně tlumočit a překládat.
V reakci na popsaný stav a v kontextu nové právní úpravy ministerstvo dospělo k rozhodnutí o novém koncepčním vymezení specializací, o němž již informovalo na webovém portálu pro tlumočníky a překladatele. Nový koncept, projednaný rovněž se zástupci soudních tlumočníků a překladatelů, připouští specializace pouze pro oblast tlumočnické činnosti, v jejímž rámci lze jednoznačně vymezit a zohlednit zvláštní dovednosti tlumočníků napříč všemi jazyky, tj. tlumočení projevů zprostředkovaných audio-vizuálním přenosem a tlumočení projevů z nahrávky.
Nová koncepce specializací se uplatní nejen u tlumočníků zapisovaných podle nové právní úpravy, ale také u tlumočníků jmenovaných podle zákona č. 36/1967 Sb. I tito tlumočníci tedy mohou již v režimu dočasného zápisu požádat o zápis některé z nově přípustných specializací. Naopak z důvodů výše popsaných ministerstvo nevyhoví žádostem o opětovný zápis specializace, kterou měli tlumočníci zapsanou podle dřívější právní úpravy.
Pro úplnost je vhodné uvést, že absence zápisu dřívějších specializací neznamená pro tlumočníky a překladatele nutnost rozšiřovat či měnit své jazykové odborné zaměření. Platná právní úprava (§ 19 odst. 1 písm. c) zákona č. 354/2019 Sb.) dává tlumočníku a překladateli možnost odmítnout provedení úkonu, k němuž nemá dostatek odborných znalostí.