Nová právní úprava tlumočnické a překladatelské činnosti
Dne 1. 1. 2021 nabývá účinnosti zákon č. 354/2019 Sb. o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ve znění pozdějších předpisů („zákon o tlumočnicích“), který v rozsahu tlumočnické a překladatelské činnosti nahrazuje zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
Jednou z největších změn přinášených novou právní úpravou je terminologické rozdělení činnosti soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Pojem „tlumočník“, který se doteď používal jak pro tlumočnickou, tak pro překladatelskou činnost, bude nyní vystihovat pouze činnost, kterou vykonává profesionálně připravený odborník v oboru tlumočení, tj. ústní konsekutivní nebo synchronní převod z jazyka výchozího do jazyka cílového, zatímco písemný převod (překlad) provádí odborník označený terminologicky správně jako překladatel.
Tomuto terminologickému vymezení odpovídá i výkon praxe jednotlivých profesionálů, kteří se z velké většiny specializují pouze na jednu z uvedených činností, pro jejíž výkon byli odborně připraveni. V zahraniční je takovéto rozdělení obvyklé, např. i v institucích EU jsou buď překladatelé (hlavně v Lucembursku) a zvlášť tlumočníci (v Bruselu, Štrasburku, Haagu); překladatelé netlumočí a tlumočníci nepřekládají, existuje Generální ředitelství pro překlady a Generální ředitelství pro tlumočení.
Praktická změna doprovázející nové vymezení tlumočnické a překladatelské činnosti spočívá především v tom, že zatímco podle staré právní úpravy byl soudní tlumočník oprávněn jak k provádění tlumočení, tak k provádění tzv. ověřených překladů, nově budou moci obě tyto činnost vykonávat pouze osoby s oprávněním jak pro tlumočení, tak pro překladatelství. Fakticky však k tomuto rozdělení dojde až od spuštění nového seznamu tlumočníků a překladatelů a do jeho spuštění budou všechny osoby s tlumočnickým a překladatelským oprávněním zapsáni v dosavadním seznamu pod označením „tlumočník“.
Další informace o postavení soudních tlumočníků a překladatelů naleznete zde.